pokračování 15.dílu
12:13 , Peterswood , minulost

Bylo mi asi sedm nebo osm a hrála jsem si v kuchyni s Tikinkou, které bylo tehdy ani ne dva roky...mazlili jsme se ,hráli a tak podobně....

Ptom jsem něco ucítila a bylo mi jasné ,že Tiki vypustila tak jako trochu většího ducha xD "Zůstaň tady,hned přijdu!" Naznačila jsem jí rukama a šla jsem za mámou...no...a...pak ten výkřik. Záhada, že si na tyhle věci vzpomínám dost dobře.

Honem jsem se obrátila a běžela za Fifi, viěla jsem, že ona všží a mnou. "Ježiši co je? To ty si křičela? Co se stalo...co..co...jak...proč.." Vydechla jsem. "Prostě jsem...něco mě...t-to..." Hlesla Fifi."No,co? " Vybídla jsem jí.

Chtěla jsem jít za tebou a z t-toho lesa se něco...no...vynořilo nebo co..." "A co?" Přerušila jsem jí. "Já nevím...ale vůbec jsem o neplánovala ve scénáři na tvůj komiks...." "Jasně ,vtipkuj za každou vcenu..no nic" Zamračila jsem se. "A pak....se tam prostě objevil..asi člověk...co jinýho ,žejo? " Pousmála se. Teda pokusila se usmát.

"Jasně, co jinýho...že by duch?" Řekla jsem. "Ha,ha,ha" Osopila sse Fifi "Já to myslim vážně, kdo by takovouhle dobu co dělal v lese? Kromě tebe, samozřejmě..." Ušklíbla sem se. "Hej, jsem unavená, probereme to zítra....."

Objali jsme se a potom zamířily k bráně do studia." Snad už nikdo řičet nebude!" Šeptla jsem po cetě k Fifi do ucha.

Ale, i když to Fifi říkala, další den jsme to neprobraly. Ilona mě vzbudila v pět ráno a vedla mě rozespalou s Tiiki - čilou jako rybička - k speciálnímu hladkobusu. Aspoň tak´g tomu říká Illona.

Když jsem vyšla ven, byla tam ještě tma......................................................................................

Pak jsme naskočily do taxíku a jely jsme domů..teda k tátovi do hotelu. Je to možná, nebo ne? dalo by se to sdomove nazvat? Podle iki určitě.

Zase jsem si na něco vspoměla....jak jsem utekla z domova...nebylo to tak daleko od té doby, jak jsem slyšela ten výkřik.....Běžela jsem rovnou do nárofdního parku . Dřívj sme u m´ěnho bydleli. Stěhovali jsme se už mnohokrát.

Chodily jsme tam s mámou hodně často, téměř každý den, a já jsem měla nejradši karatistu, prosti kerému jsmem byla asi jako mraveneček..nebo jako...tarantule. Jo, to možná.. igten den, kdy jsem utekla jsem si k němu sedla. Našly mě policajti.

Objímala jsem mu nohu, takže mámu odsoudily místo mě za ničení majetku Nštěstí se z toho vyhrabala. I když jsem na nějchtěla vylízt a nevylezla, nikdy nezapomenu na..něj,fajn..to taky ne. Nidy nezspomenu na mámu, na národní ark a na ten výkřik. Na oba výkřiky.

Možná že je ten karatista převtělený bůh. Výtle, C o vy víte...možné je bše, ale jestli nje to skutečně bůh říká si všechny tyhle vzpomínky se mnou. A snad ví,,co znamenají
Přijeli sme k hotelu. Někteří lé měli opravdu radost, žejsme tam ... "Ahoj tati!" Křikla jsem a objala tátu. Charlie na zastáve nikde nebl. Asi mě přivítá jindy. "Heej, mami, chce se mi na záchod, nepůjdem? " Povzdychla si Fluffy. "Jo, aby ses nepočůrala" Vtipkoala Tiki


Fluffy samožřejměhned přestala poskakovat, protože věděala, že míříme k jejímu nedávnému traoasu před hotelem. "á také myslím, že bychom mohli jít. Začíná se stmívat" Namítla Ilona. Vyprskla jsem smíchy, jelikož ještě nebyli ani dvě hodiny, ale radši jsem výmlubvu nepřetvařovala a zamířla rovnou do pokoje.

Sotva jsem se převlékla, zase zvonik telefon. Otráveně jsem ho zvedla.
"Ashley, tady Charlie,nejdeš se mnou dneska na koupaliště?" Ozval se Charlie "Mno, proč ne....si to na mě tak vychrlil...a na jaký? Znam jich hafo...." "Londánská 15, asi kiláč odtud. Já totiž na oupák musim, a nechce se mi samotnej..." Vylekaně jsem spustila "Hej,tos nemoch vybrat lepší koopaliště? To Londánský nesnášim. Jednak tam asi budem sami, nevim jestli tam maj dneska otevřenomje to daleko a maj tam jednu šatnu! A malej bazén...." "No tak,nikdo tam nebude, no, převlíknem se po sobě a bude to úplná pohodička - po dvanáctý sraz přwd mym domem,pa!" Navštvaně jsem položila tenlefon.

Oblékla jsem si ty nejstarší šaty po Iloně co mám a ještě jsem se prohlédla v zrcadle. A jak se tam prohlížím, od stroje na kytky něco foiká, vítr,nebo co. Nedalo mi to a trochu jsem stroj odsunula .

A div jsem nevypískla Za ním byl kruhový oblouk a otvor někam ven. Pomalu jsem vykročila. Byl tam ještě bělavý sníh, takžejsem se skoro třásla zimou. Sníh se začalšpinit a špinit až se řeměnil na čisté bláto.

Šla jsem dál. Bylo to docela dlouhé,ale instintkty mi to místo nějak připomínali. e by tajná skrý za hotelem? Byla jsem dóst vyděšená a hlavně překvapená, když jsem došla k.....

...Charlieho domu! Že by tedy tajná chodba mezi mým pokojem a charliho ulicí? Náhoda? Naneštěstí si mě všimnul . "Ashley, co tady děláš?" Vyjekl "Jdeš jinou cestou? " "Hmmm" Odpověěla jsem rychle. Chtěla jsem se vrátit a zasubou stroj na kytky, aby otom v pokoji nebyla zima a Ilona si toho nevšimla, ale u ědomila jsem si,že bych šla pozdě.

Mš krásné šaty, to jsou tvé nejlepší nové, že? " Nadhodil Charlie "Vlastně jo" Řekla jsem a duchu jsem se chichotala, jak moc se spletl. "No ,jdeme už? " Navrhl on. "Jooo...chci říct...proč si ereš na koupák oblek? A proč tam vlastně musíš? " Ptala jsem se. "No, vzal jsem si oblek, abych se tě líbil. A upřímě nevím, proč sis vzala šaty" Ušklíbl se Charlie.

Zanedlouho jsme došly na Londánskou čtvrt. Docela mě bolely nohy, je to jen o pár metů dřív než naše chata. Aspoň myslí. Daleko. Převlékni se první. Zkusím ,jaká je voda. Řek Charlie "Ok" Hvízdla jsem a šla k šatnám.

Tohle koupliště jsem vážně nwesnášela. Chidla jsem tam s Tiki a mmou když mi bylo 5 nebo 6 let. Stěny jsou celé modré a stísnné. A šatny nejsou o nic lepší. Už jsem se chtěla převléknoutkdyž jsem uslyšela Charlieho hlasitá "Ježiši As,pojď sem!!!"

K-kdo to je? Vyhrkla jsem. "Jmenuji se Clara a jsem poslankyně slečny P.A.M. Jdu vás přivést." Řeklanějaká divá simka v kombinéze a malými drdůlky. "Za kým" Zamračil se Charlie "Kdo že ste?" Podivila jsem se já.

"Jste snad hluší? Jmenuji se Clara a ...." "Já vím, ale...proč máte na sobě tohle a tak......" Přerušila jsem jí. "Hele, tímhle tónem na mě nemluv, kačeno." Vyštěkla ona. "Já nejsem kačena" Ohradila jsem se "Ona není kače...." Chtěl říct CHarlie. Pak ta...Clara- zatáhla něčím ve své ruce a my jsme ztratili vědomí.

Prorala jsem se na úhledné židli u stolu v nějaké bílé příšerně úmorně světlé místnosti. Měla jsem na sobě vojenskou kombinézu a vedle mě Chartlie vypadal jako zloděj. Před námi seděla Clara a nějaká paní s železnou rukou a chemickým kabátem. Bato zřejmě ppaní P.A.M. nebo jak ale nevěděla jsem ,co to znamaná. "Kde to jsme?" Sípal CHarlie.

"Jste v poslanecké vyjednavačce. Nebudu to prodlužovat..byli jste vybráni do bvojska. Teda jenom ty..." Ukátzala P.A.M. na mě. "On je zloděj" Dodala Clara "Co to máte s rukou? " Ignorovala jsem ty směšné řeči,

"Jsem Planetární Adminstrativa Monogolového dolu. Můžete mi říkat Pam nebo Pamela. A jsem chemik. A každý chemik zkouší své pokusy na sobš. Proto mám teď železnou ruku. I když ty se o to nemáš co zajímat. A on byl chicen při činu, proto je zloděj. "Co dělal?" Vyhrkla jsem" "Kradl. Ale už jsme o tom s Clarou uvaovali a...může být takézloděj. Řekla Pam

"Ale jenpokud se bude chovat slušně a nadále neorušovat zákony slušnosti Monogolského dolu, jako ty. "Řekla a znomvu na mně ukázal rádoby mile. "Haahaa,to sem fat ráda" Sykla jsem a falešně se zasmála. "Aspoň nemusím nost tohle. J příšerně těsný" Zamračil se Charlie.

"Nutno ještě podotknouti........." "Že si vlasy kulmou krotí jéé...ehm...pardon" Přerušila jsem Claru s tím, že tohle sdělám bždycky a žena to bude zvyklá. Strašbě mi připomínala mámu- "Že si pro vás přijdou Labely a vyzkouší, jak zdtní jste jednotlivých cvikách na vojenskou školu" Řekla. "Tak to mi půjde, v tělocviku jsem nejlepší" Mávl ruku CHarlie.

Pak nás poslali do jakéhosi "Poslaneckého čekárníka" A Charlieho nějak oslnili a přeměniki ho do vojenského roucha, jak tomu říkali.Sedli jsme si do čekárníka.

"Je to těžkej hábit, viď?" Ptala jsem se Charlieho. "Hmm.Ty aspoň nemusíš na břich unosit granáty" Vzdychl otráeně on. "Máš ponětí co jsou Labely?" Změnila jsem téma. "Ne" Odpověděl krátce Charlie. Vtom se dveře otevřeli .

Naše oči spočinuli na dvouch ženách v ještě podivnějších kombinézác než měla Clara, s postoávou modelky. ůNejsou Labely tohle?" Šeptl Charlie. "E..no.." Skřehoal sjem nervózně.

Jedna ženská měla ledové maskáče a bílé tílko pod prsa, brálw tetování na pupíku a rameni. Druhá stejnou kombinézu, ale vypadala docela hodněji, neměla brále, oblečena byla v teplejších barvák a dokonce se usmívala. "Jsem Labela Anne a to je Laela Tea. "Řekla ta bílá. "Vycvičíme vás na vojenskou školu...prfní obd je klasifikace létání. Umíte aspoń trochu létat, ne?" Pokraovala . "Ne......" Sačila jsem zahučet když vtom jsme se přenesly na nějakou střechu, stejně bílou jao poslanecká vyjednávačka nebo co na sloupech.

"Teď sletíte k nám dolů. "Řekla Anne. "My..n-neumíme...létat" Koktal Charlie."Prostě skočte kruciš"" Rozlobila se bílá labela. "No tak...prostě skočte.Opravdu tzo nic není." Přemlouvala Teamilejším tónem. "Ale.." Chěla jsem protestovat, když bílá Labela cvrnkla do sloupu a en se úplně zavyklal že jsem spadla dolů.

Usilovně jsem se snažila mávat pažemi, ae nák mi to nešlo. Asi třicet centimetrů jnad zemí už my bylo jssné, že spadnu na čumák a někdo mě bude muset vskřísit. Soustředila jsem se a...vznášela!